Jo a to video s Hoffmannem na mě vykouklo včera taky a to bych klidně podepsal. Ono se to snadno odsuzuje z pozice někoho, kdo byl na konci osmdesátek na houbách nebo v lepším případě louskal první slova ve slabikáři. Pro mojí generaci bylo asi největší "hrdinství" vyfakovat tělocvikáře, kterej nás na podzim 89 nutil do nácviku Spartakiády, a o pár měsíců pozdějc se rozhodnout, jestli riskovat vyhazov ze školy před maturitou kvůli účasti na demonstracích těsně po 17. listopadu, protože u nás v "prdelích" se to probouzelo se zpožděním.
Proto jsem i opatrnější v nějakým odsuzování věcí, co se odehráli do sedmdesátek.
Takovou malou lekcí mi třeba bylo už po plyšáku, kdy jsem kroutil vojnu v Iglau, a v době mojí dozorčí služby na rotě se pár chlapců z naší strážní roty na dýze nalilo a v následný rubaččce tam vznikla pěkná škoda. Ač nás bylo skoro 100, věděl jsem přesně, kdo se vrátil až nad ránem. Bohužel jsem netušil, že náš velitel roty (cikán jak poleno :-) měl nějakou majetkou účast na tomhle podniku a měl vazby na jihlavský podsvětí, takže druhej den si mě nechal zavolat do kanclu a chtěl jména, těch co byli v noci mimo kasíno. Ze začátku jsem dělal blbýho, ale on měl podezřele dost informací a položil mi nůž na krk, že mi zruší dlouhou dovolenou, kterou jsem měl za pár dní nastoupit. Na mojí "obhajobu " dodávám, že tenkrát byl u stráží nepěknej podstav, porušovaly se předpisy systematickým posíláním stráží do 24 hodinovejch služeb obden a s takhle rozhozeným biorytmem jsem už z toho potřeboval na 14 dní vypadnout. Tak jsem prostě vyměk a ty kokoty jsem nabonzoval
....a to šlo celkem o hovno. Takže třeba o nějakým svým případným hrdinství v sedmdesátkách, s děckama na krku, bych si nedělal iluze...
